Druhá světová válka

22.02.2019

Mnichov 1939 v letectvu: 

Po 16.3.1939 přišla telef. depeše od našeho leteckého atašé v Berlíně, štk. Malého, že maršál Göring chce všechny české letce umístit v německém civilním letectvu, a aby se mu do 24 hodin poslaly seznamy, kdo by chtěl vstoupit do těchto služeb. Byly telefonicky rozeslány dotazníky na všechna letiště a byl jsem dokonale zklamán národní hrdostí letců, když od některých pluků se přihlásilo téměř vše. 

/Z vyjádření brig.gen. A.Vicherka uvedeném na www.valka.cz/

Po likvidaci armády r. 1939 byl gen. Vicherek přeložen na vlastní žádost do výslužby. V rámci Obrany národa se hned dal do organizování podzemní práce proti Němcům. S mnoha skutečně vlasteneckými vojáky, dělníky a inženýry v laboratořích, v závodech i soukromých bytech organizovali odbojové hnutí proti okupantům. Řídil také úspěšně odchod našich letců napřed přes Těšínsko do Polska a pak přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Itálii do Francie a Anglie.

Dopis poručíka letectva M. Rajera: 

Poté, co mu hrozilo bezprostřední zatčení Gestapem, byl koncem roku 1939 vyzván vojenským vedením v zahraničí k emigraci, a to nejdéle do 14-ti dnů. Již 15. 1. 1940 opustil svojí ženu Boženu v sedmém měsíci těhotenství a dvouapůlletou dceru Janičku. Druhá dcerka Boženka se narodila 23. 3. 1940.

Statečná žena po odchodu svého manžela pokračovala v ilegální činnosti. Mimo jiné byla činná v odbojové skupině pplk. J. Mašína a kpt. V. Morávka. Dne 3. 7. 1942 byla zatčena a již 24. 10. 1942 popravena v plynové komoře koncentračního tábora Mauthausen. Děti se podařilo příbuzným zachránit. Majetek rodiny gen. Vicherka byl zkonfiskován a rozkraden německou okupační správou. Po svém návratu do vlasti neobdržel žádnou finanční náhradu.

Po osvobození ČSR udělil president republiky paní Boženě Vicherkové dne 16. 2. 1946 v uznání bojových zásluh za osvobození republiky "Československý válečný kříž 1939" IN MEMORIAM.

Více o osudu Boženy Vicherkové naleznete zde.


Po příchodu do Francie byl A. Vicherek velitelem Čsl. letectva ve Francii a potom ve Velké Británii. Ve Francii organizoval evakuaci našich letců na základě příkazu gen. Ingra.


V Anglii, kam se dostavil po evakuaci letectva z Francie mezi posledními, ho ve velení letectva nahradil gen. K. Janoušek. Přes velké úsilí se A. Vicherkovi nepodařilo dosáhnouti organizování Čsl. letectva v samostatných jednotkách a nebylo možno ani prosadit, aby byly nošeny naše vojenské odznaky na vojenských stejnokrojích.

Po zbavení funkce velitele Čsl. letectva žádal A. Vicherek, aby byl jako prostý "dobrovolec - pilot" zařazen do bombardovací perutě. Nebylo mu vyhověno a byl přidělen do kanceláře presidenta republiky pro průmyslové záležitosti, kde zastupoval zájmy ČSR ve zbrojním průmyslu.

V roce 1941 těžce onemocněl trombózou obou dolních končetin a trupu až po hrudník. Stav byl beznadějný, ale organismus to za 10-ti nedělního léčení v nemocnici zmohl, a po tříměsíční rekonvalescenci nemoc zdolal.

Po uzdravení byl A. Vicherek pověřen mimo dosavadní přidělení i vedením Čsl. Červeného Kříže v zahraničí jako jeho předseda.

Na konci r. 1944 byl vyžádán naším vedením odboje v SSSR, aby převzal vedení I. čsl. samostatné smíšené divize letecké. Uvítal to s radostí, ale jednání se protahovala. Teprve ve druhé polovině března 1945 odletěl z Londýna přes Paříž, Neapol, Athény, Káhiru, Teherán, Baku a Stalingrad do Moskvy. Zde bylo zase 10 dní jednání a tak přiletěl k I. letecké divizi přes Kyjev a Krakov až ve druhé polovině dubna, právě den potom, co divize dostala svůj prapor. Při té příležitosti byli účastni K. Gottwald a arm. generál L. Svoboda. U nich se hlásil a s nimi odletěl do Košic. Tam mu byl určen úkol, obdržel od naší vlády pro sovětské velitele pověřovací listiny a odjel 2. 5. 1945 k naší jednotce autem na frontu. S tou prožil zakončení II. světové války i návrat do Prahy v květnu 1945.

Po návratu do republiky se dozvěděl, že jeho žena byla nacisty popravena a dokonce i několik dalších členů jeho rodiny bylo pronásledováno a vězněno gestapem.