Poválečná doba

21.02.2019

V osvobozené ČSR byl gen. Vicherek za velké podpory presidenta republiky E. Beneše ustaven velitelem letectva od 29. 5. 1945. Tuto funkci vykonával nepřetržitě až do odchodu na nucenou dovolenou v červnu 1950 a pak do penze 1. 1. 1951.

Povýšen byl v r. 1946 na divisního generála a v r. 1948 na sborového generála. Za své služby obdržel pochvalný dekret MNO, za účast v I. i II. světové válce a v odboji mnohá vyznamenání československá, sovětská, polská, bulharská atd.

Stužky vyznamenání udělených gen. Ing. Aloisi Vicherkovi 

Jako velitel letectva 21. 3. 1948 vyslovil souhlas s prodejem letounů S-199 a Arad 96 do Palestiny. Na jeho základě pak byla vypracována smlouva, podepsaná gen. Bočkem, na prodej strojů včetně jejich plného vyzbrojení a proškolení pilotů. /čerpáno ze zpravodaje České společnosti přátel Izraele č. 84, 2013/

Po upevnění moci komunistů po únoru 1948 se stal fakticky řídící osobou letectva plk. J. Hanuš, náčelník štábu velitelství letectva, člen KSČ. V té době měl Vicherek podepsat dopis, ve kterém údajně označil působení zbývajících veteránů RAF v armádě za neúnosné, vzhledem k jejich nespolehlivosti. Dopis byl adresován min. NO L. Svobodovi. Proč by ale takový dopis psal, když se následně některých (v dopise uvedených) letců aktivně zastal? /uvedeno na www.valka.cz/

Ke svým dětem hledal novou životní partnerku. Oženil se s učitelkou, Marií Styblíkovou, naroz. 25. 8. 1915, dcerou nejstarší sestry své první manželky. Sňatek byl 28. 2. 1948. Z tohoto manželství je syn Alois, naroz. 5. 2. 1949.

Ke konci r. 1950 byla vypracována souhrnná zpráva o dosavadním veliteli letectva A. Vicherkovi. Následně 5. 6. se probírala na zasedání Nejvyšší rady obrany státu, cituji:

Nebyl a není politicky organizován. Je stále předsedou Čs. červeného kříže. Jeho manželka byla od roku 1946 - 1947 členkou strany národně socialistické bez funkce a činnosti. Nyní není politicky organizována. Při IX. sjezdu KSČ nedal gen. Vicherek provést žádnou výzdobu domu... 

Závěrečný posudek 5. Oddělení byl zcela nekompromisní:

Přes svůj dělnický původ se gen. Vicherek celou svou výchovou, životem a pobytem ve Velké Británii odcizil dělnické třídě a spojil celý svůj osud s buržoasií. Novou dobu snáší, ale nechápe...

Již za nucené dovolené před odchodem do důchodu hledal přiměřené zaměstnání, které přes sliby ministerstva průmyslu sám našel až začátkem r. 1952 u Ústavu důlní mechanizace, avšak již po 6-ti týdnech dostal 14-ti denní výpověď prý proto, že v dole pracoval před mnoha lety.

Po inzerátu Reguly v novinách přihlásil se a byl přijat koncem března jako laborant. V r. 1953 byl zvolen do dílenské rady. Téhož roku v červenci ho vojenské velitelství Prahy vyrozumělo, že mu snižuje odpočivné o 2/3, protože prý byl "přisluhovačem buržoasního režimu" a neprojevil dostatek porozumění při budování socialistického zřízení. Podal odvolání a MNO v plném znění výnos zrušilo. V téže době (r. 1953) byl vyrozuměn, že mu byla vrácena hodnost generála plukovníka. Regula Nusle dostala pokyn k jeho výpovědi, prý z rozhodnutí z vyšších míst. Zůstal však v zaměstnání a 1.1.1954 byl zařazen do Regula - Projekt, jako vedoucí vstupní kontroly. I tam byl poctěn důvěrou spolupracovníků a zvolen do dílenské rady.

Alois Vicherek užil velmi málo domova. Rád na domov a na Těšínsko vzpomínal a dle možností přijížděl. S první manželkou to bylo vícekrát, posledně krátce před okupací r. 1938 i s dceruškou Janičkou. Po válce i s druhou manželkou a oběma dcerami. Zemřelého otce v r. 1944 za války, kdy byl v Anglii, nemohl doprovodit na poslední cestě. Byl však na pohřbu matky v r. 1949 a sestry Žofie v r. 1953. Za nemocným bratrem Josefem zajel v r. 1935 do Trenčianských Teplic na Slovensku.

Rád chodil do sokolovny, na jejíž výstavbu štědře přispěl. Míval také v Petřvaldě schůzky s bratry legionáři z I. světové války. Ve dnech 24. a 25. 5. 1947 konány v Petřvaldě "Zborovské oslavy" v sokolovně. V těchto dnech byli v obci vzácnými hosty div. generál - letec A. Vicherek a s ním přijel arm. generál Boček, aby byl přítomen poctám daným v tyto dny za služby vlasti gen. A. Vicherkovi. Ten byl v sobotu na radnici jmenován čestným občanem obce Petřvaldu. V neděli pak mu byl odevzdán Pamětní spis čestného členství Tělocvičné jednoty Sokol Petřvald. 

Politicky nebyl nikdy organizován, avšak celý život se snažil co nejvíce prospět naší vlasti a spravedlivému řádu v ní. 

Bratr A. Vicherek, generál plukovník - letec v.v. byl jen krátkou dobu ve vojenské nemocnici v Praze. Zemřel dne 15. 1. 1956. Zanechal po sobě manželku Marii, dcery Janu a Boženu a syna Aloise.

Manželka zesnulého osobně úmrtí hlásila na velitelství letectva i na posádkovém vojenském velitelství v Praze. Z vojenského pohřbu sešlo, vojenská i legionářská pocta odpadla. Denní tisk neuveřejnil žádné oznámení o úmrtí. 

Přece se sešlo v krematoriu mnoho smutečních hostů mimo příslušníků širší rodiny, v uniformách arm. generál L. Svoboda a další letci, v civilu gen. letectva v.v. Fajfr, a mnoho dalších. Kromě faráře Čs. c. husitské Karla Vodičky (do okupace farář v Rychvaldě), který se znal se zesnulým ze schůzek Slezanů v Praze, promluvili ještě zástupci závodní skupiny ROH a vedení Regula - Projekt Praha, kde zesnulý působil až do odchodu do nemocnice. Rozloučení bylo důstojné a prosté... Z mnoha písemných projevů soustrasti uvádíme část projevu arm. generála L. Svobody: 

"Byl to dobrý člověk a vážím si ho nejen pro jeho velké znalosti odborné, ale též pro jeho skvělé vlastnosti osobní a ryzí charakter."

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky