Životní osudy

 

Prolog

Vážený pane Vicherek,

Jistě se divíte, kdo Vám píše, a proto se trochu představím. Jsem Jaroslava Římánková, švagrová nebožky Marie Vicherkové-Římánkové. Jelikož generál Vicherek je čestným občanem našeho města, žádali mě o dokumentaci - curriculum vitae - pro kroniku. V kronice je vše zapsáno o Vašem otci a tak zůstane vždy ve vzpomínkách našich občanů.

S mnoha díky a pozdravem,

Petřvald 15.4.1997 

Římánková, v. r.

Tento dopis je úvodem práce o gen. A. Vicherkovi, rodáku z Petřvaldu, kterou sepsala příbuzná rodiny, paní Římánková, a poskytla jeho synovi. 

R. 1933 plukovník letec A. Vicherek


Alois Vicherek se narodil 20. června 1892 jako páté dítě z dvanácti v obci Petřvald ve Slezsku, okres Fryštát, nyní Karviná. Obecnou školu vychodil v Petřvaldu. Byl nadaným, pilným žákem a patřil v každé třídě mezi nejlepší. V posledním školním roce obdržel za Rakouska obvyklou úlevu jako první žák ve třídě a byl po pololetí již ze školy...

Alois Vicherek po studiích vstoupil, jako již dříve jeho dva bratři, do Tělocvičné jednoty Sokol Petřvald, založené již r. 1903. Začala však I. světová válka. Zaměstnanci podniku, kde pracoval, byli postupně povoláváni k vojenské válečné službě a provoz zastaven. Alois Vicherek byl bez zaměstnání. Po tříměsíčním hledání zaměstnání byl přijat též...

Do Prahy se nadpor. Vicherek vrátil 20.3.1920. Plebiscitní dovolená mu byla udělena po návratu do vlasti, byl doma v Petřvaldu. Když bylo o Těšínsku okupovaném Poláky rozhodnuto jinak, šel k leteckému učilišti v Chebu, kde byl od srpna 1920 povýšen na kapitána. Současně vykonal úplný stíhací výcvik. Od konce r. 1920 až do konce r. 1923 konal službu...

Po 16.3.1939 přišla telef. depeše od našeho leteckého atašé v Berlíně, štk. Malého, že maršál Göring chce všechny české letce umístit v německém civilním letectvu, a aby se mu do 24 hodin poslaly seznamy, kdo by chtěl vstoupit do těchto služeb. Byly telefonicky rozeslány dotazníky na všechna letiště a byl jsem dokonale zklamán národní hrdostí...

V osvobozené ČSR byl gen. Vicherek za velké podpory presidenta republiky E. Beneše ustaven velitelem letectva od 29. 5. 1945. Tuto funkci vykonával nepřetržitě až do odchodu na nucenou dovolenou v červnu 1950 a pak do penze 1. 1. 1951.

Epilog

Závěrečná část proslovu faráře Čs.c. husitské, Karla Vodičky, z pohřbu gen. Vicherka.

"Fuisse nihil est, esse momentum, fare Asternum."

"Že jsem byl, není nic, bytí je chvilka, co vykonáno, to je věčné."

Váš drahý zesnulý byl člověkem dobrým, ušlechtilým, pracovitým a přitom skromným. Mnoho vykonal pro vlast a národ, svou hřivnou vydatně přispěl k vítězství dobra a pravdy. Svým životem prokázal víru v život dokonalý, který zde na zemi se začíná a v bohu své naplnění má. To je nejkrásnější pomník, jaký si mohl postavit. To vám budiž útěchou v nynějším zármutku. Vy, děti, buďte hrdy na svého otce a následujte šlépěji jeho!